Jmenuji se Ondřej a jednoduše mohu říci, že bojová umění mě provázejí celý život. Asi jako mnohé mě od malička fascinovaly filmy s tématikou bojového umění. Jean-Claude Van Damme, trio Jackie Chan, Samo Hung a Yuen Biao, Bruce Lee, Steven Seagal a samozřejmě mnozí další. Možná díky těmto vzorům se ve mně vyvinul model spojení ladné a energické techniky, estetiky a silného a současně flexibilního těla, ale zároveň hluboké filozofie. Bojové umění pro mě představuje trénink těla a mysli současně a vždy se snažím o propojení dvou odvrácených stran jedné mince – funkční a pragmatická technika vyvážená ideou nenásilí a silnou filozofií, která pomáhá žit uvědomělejší život, lépe komunikovat s lidmi, zvládat stres a obecně je to nástroj, jak kvalitněji vybalancovat život.
Za léta praxe jsem měl to štěstí se věnovat různým typům bojových umění, ať již delší nebo kratší dobu, jako například karate, wing tsun, taiji, escrima, ale aikido se pro mě stalo uměním číslo 1. A koneckonců lze říci, že veškerá bojová umění jsou si velmi podobná, jen se liší primárním tréninkovým přístupem. Nikdy jsem nevynikal velikou bojovností, silou či soutěživostí nebo potřebou někomu vnucovat své názory, ale spíše odhodláním a vytrvalostí a proto aikido a lidé, kteří jej praktikují, byli a jsou krásným prostředím, kde lze tyto vlastnosti rozvíjet anebo naopak nepotřebovat. Na druhou stranu mou primární motivací vždy byla sebeobrana, být schopný se postavit nejen sám za sebe, ale i za někoho, kdo by to v daný moment potřeboval. A i přes hlubokou filozofii, kterou aikido nabízí, přes zdravotní i meditační prvky, které jsou nedílnou a velmi důležitou součástí aikido, sebeobrana je právě ten prvek, který je v mém přístupu k aikido nejdominantnější, alespoň v té fyzické části.
Přestože vyučuji aikido již od roku 2013, sám se považuji za věčného studenta a snažím se být otevřený všem myšlenkám, přístupům, technikám, abych co nejvíce kvalitních zkušeností mohl předávat svým kolegům, které na trénincích provázím. A aby se mi dařilo předat alespoň z části to kouzlo a neuvěřitelné možnosti bojových umění a jejich benefitů do moderního života, které já měl to štěstí prozatím poznat. Vím, že cvičení aikido je běh na dlouhou trať a v mnohých jiných uměních či sportech jsou výsledky patrnější o něco dříve. Ale možná v tom tkví kouzlo aikido, že lze vždy objevovat nové věci i po 30 letech praxe. Kde jinde toto najdeme? Kouzlo něčeho nového i po tolika letech?
Mým cílem není ani provozovat veliké dojo s mnoha členy, ale spíše budovat menší školu, kde se každému budu moci osobně věnovat během tréninku. A mou osobní největší odměnou bude, pokud si nějaký člen následně sám bude chtít otevřít vlastní školu a rozvíjet zas své vlastní osobní aikido.